Přeskočit na obsah Přeskočit na levý panel Přeskočit na patičku

Historie severní části revíru

Rosicko-oslavanská pánev patří k nejstarším a nejmenším černouhelným revírům na území České republiky. Nachází se asi dvacet kilometrů západně od Brna a svojí rozlohou zasahuje čtyři obce; ze severu na jih to jsou: Zastávka (dříve Boží Požehnání; něm. Segen Gottes), Zbýšov, Padochov a Oslavany.

Počátek dolování

První nálezy černého kamenného uhlí v rosicko-oslavanské oblasti se uvádějí již v roce 1755 v její jižní části – na oslavanském panství. Až do roku 1783 se černé uhlí na Moravě těžilo jedině na Rosicko-Oslavansku. Na rosickém panství u Zastávky se začalo těžit o pět let později v roce 1788, i když první písemný záznam o nálezu uhlí v této části je již z 23. září 1769. Těžila se zde také kamencová břidlice. Stejně jako uhlí oslavanské i uhlí zastávecké se plně kvalitou vyrovnalo nejlepším druhům uhlí těženého v cizině.

Zpočátku se uhlí sbíralo z povrchu, později se těžilo pomocí rumpálu. Z té doby se v okolních lesích nachází znatelné propadliny zavalených štol a náspů po vytěžené hlušině. Zpočátku, kdy uhlí nebylo jako palivo dostatečně známé, převažovala těžba břidlicových lupků. Z nich byl získáván kamenec používaný v koželužnictví a papírnictví až do doby, než byl vyroben kamenec umělý.

První úředně zaznamenané povolení na kutání v této části pronajala rosická vrchnost 3. srpna 1787 c.k. Průplavní a hornické společnosti (něm. Kanal und Bergbaucompagnie) ve Vídni. Společnost zahájila těžbu na severním okraji Zastávky v Mariánském údolí v jámě Schodové (něm. Treppen-schacht). Těžení se však nevyplácelo, a proto společnost s těžbou přestala. Dodnes je zde na úpatí kopce znatelná hluboká rokle.

Těžířstvo Rytíř Herring

Dne 1. září 1801 pronajala správa rosického panství za hraběte Ugarte práva na dolování uhlí a kamence v Zastávce hormistrovi Ferdinandovi Thomoserovi2. Následujícího roku od něj doly koupil Jan Arnošt z Herringu, jeden z nejbohatších a nejpodnikavějších velkoobchodníků z Brna. Počátkem roku 1803 utvořil první horní těžířstvo Rytíř Herring a spol., ze kterého v roce 1870 vznikla Rosická báňská společnost.

Roku 1812 se začíná rozvoj zdejších dolů zásluhou Ferdinanda, Julia a Hugona Rittlerových z Polska. Správu dolů převzal Ferdinand Rittler, který dbal o pravidelné odkrývání uhelných vrstev a odbyt uhlí. Na rosických dolech byly zavedeny nejlepší těžební metody v celé rakouské monarchii.

První velká podzemní stavba, kterou bylo roku 1814 otevřeno bohaté ložisko uhlí, byla tzv. Dědičná štola. Uhlí se zde těžilo více jak padesát let. V roce 1836 byla zahájena stavba Silniční šachty, kde se kopalo až do roku 1878.

Problémy s odbytem uhlí

Počáteční problémy s odbytem uhlí zejména v Brně se překonávaly jen těžko. Většina továren, řemeslných dílen i domácností používala buď obyčejné dřevo nebo dřevěné uhlí. Nezájem o uhlí způsobovala jednak jeho vysoká cena a jednak i malá informovanost o jeho přednostech. Problémy s odbytem uhlí si vynutily nařízení moravského místodržitelství, aby všechny cihelny v okolí jedné německé míle od Brna používaly výhradně rosicko-oslavanské uhlí. V té době sice začaly mnohem více jednotlivé brněnské průmyslové podniky používat uhlí k vytápění kotlů a prvních parních strojů, avšak ještě koncem dvacátých let 19. století se dovezené uhlí podílelo jen necelou třetinou na celkové spotřebě paliva v Brně.

Železnice Brno – Boží Požehnání

Zlom nastal po dostavbě očekávané železnice Brno – Boží Požehnání v roce 1855. Projekt připravili Jan Herring a Antonín Rahn (majitel dolů ve Zbýšově). Přeprava uhlí byla zahájena 2. ledna 1856; osobní doprava pak 1. července.

Dráha zrychlila přepravu, snížila cenu uhlí a těžebním společnostem vynesla vysoké zisky. Byla to jedna z prvních místních drah v českých zemích. O deset let později byla zřízena železniční vlečka do Zbýšova.

Rosické železárny v Božím Požehnání

Protože těžba rozkvétala a přinášela zisky, založil Jan Arnošt Herring spolu s Belgičany a brněnskými textilníky roku 1858 Rosické železárny s počátečním kapitálem 400 tis. zlatých. V Zastávce byla postaven vysoká pec, slévárna, válcovna a strojírna. Tyto objekty byly uvedeny do provozu v roce 1863. V tomto roce běželo v železárnách již 10 parních strojů. Vysoká pec kruhového tvaru byla dokončena v roce 1862. Pec vysoká 12 metrů byla hustě vyztužená železnými pruty. Byla to třetí pec na kamenouhelný koks v českých zemích (první ve Vítkovicích 1831, druhá v Blansku 1857). Vyrábělo se železo pro kováře, kolejnice a běžné obchodní zboží. Společnost měla v režii železorudné doly celé jihozápadní Moravy. Roku 1871 pracovalo v železárnách již 515 zaměstnanců.

Těžební společnosti v revíru

V této době byla rosicko-oslavanská kamenouhelná pánev rozdělena mezi tři společnosti: v Oslavanech a Zbýšově to byla Müllerova společnost (v r. 1869 ji koupila Innerberská spol. z Vídně), ve Zbýšově dále těžířstvo Rahnovo (později Láska Boží) a v Zastávce společnost Herringova.

Těžířstvo rytíř Herring a spol. trvalo až do roku 1870, kdy bylo změněno na Rosickou báňskou akciovou společnost RBS se sídlem v Božím Požehnání (něm. Rossitzer Bergbaugesellschaft in Segen Gottes). V roce 1881 koupila RBS oslavanské a zbýšovské doly od Innerberské spol. a další doly v Padochově a Oslavanech. Tím se stala majitelem většiny dolů revíru. V roce 1935 se spojily RBS a spol. Láska Boží, která vlastnila zbylé doly ve Zbýšově, v Rosickou báňskou společnost Láska Boží se sídlem v Zastávce u Brna.

Výstavba dolů

Druhá polovina 19. století znamenala obrovský rozmach těžby zejména zásluhou bratří Rittlerů. Otevíraly se nové šachty a těžba se rok od roku prudce zvyšovala. V roce 1884 například Herringova společnost vytěžila přes 286 tisíc tun uhlí – nejvíce ze všech společností v revíru. Českými zeměmi a celou Evropou se hnala uhelná horečka.

V roce 1852 byla otevřena šachta Herring. V areálu bylo i několik koksárenských pecí a cihelna. Důl Ferdinand (max. hloubka 794,2 m) byl zaražen v roce 1856. Byly zde nejmocnější vrstvy v revíru. V letech 1870 – 1877 byl vyhlouben důl Julius (max. hloubka 790,19 m). Vyráběly se zde brikety v podobě vejce tzv. „zastávecké bulky“. Uhelný prach se mísil s rozemletou smolou a pouštěl se mezi válcovité lisy. Za den se vyrobilo na 30 vagónů bulek.

Zlaté období přelomu století

Období konce 19. a počátku 20. století můžeme nazvat zlatým obdobím revíru. Dochází k technické modernizaci dolů: zvyšuje se těžba (na některých dolech až na pětinásobek), dřevěné těžní věže jsou nahrazovány ocelovými, zavádí se umělé větrání, zdokonalují se těžní klece, čerpadla a důlní lampy a modernizuje se doprava rubaniny v dole i na povrchu.

Počátkem 20. století nastoupil na místo báňského ředitele prof. ing. dr. Jaroslav Jičínský. Zasloužil se o modernizaci dolů a především o stavbu oslavanské parní velkoelektrárny, která elektrickou energií zásobovala nejen celý revír a okolí, ale hlavně průmyslové Brno.

Dělnické stávky

V roce 1920 se Zastávka účastnila prosincové stávky horníků, jež vyústila v boje o oslavanskou elektrárnu. Byla potlačena vojskem.

Nejvýznamnější stávkou na Rosicko-Oslavansku byla stávka v období velké hospodářské krize na přelomu let 1932 a 1933. Vypukla 4. listopadu na protest proti snížení mezd a trvala 16 týdnů. Do historie Československa se zapsala jako nejdelší stávka. A její výsledek? Do práce bylo přijato pouze necelých 75% horníků, průměrný výkon jednoho horníka se zvýšil o čtvrtinu a mzdy dále klesly v průměru o 7 procent.

Období po 2. světové válce

Po válce dochází k modernizaci dolů. Těžba kulminovala v roce 1963, kdy bylo vykopáno 751.668 tun černého uhlí. V průběhu sedmdesátých let byla těžba centralizována na nově zbudovaný důl Jindřich II ve Zbýšově. Jindřich II. se stal nejhlubším černouhelným dolem v České republice a podílí se na prvenství ve střední Evropě. Těžilo se v něm v hloubce 1428,4 metrů; dosažitelná hloubka byla až 1550 metrů. Po centralizaci sloužily ostatní doly jako vztažné, výdušné a k odčerpávání důlních vod.

Ukončení těžby

V roce 1992 byly provozy na všech dolech zastaveny, těžní věže demontovány, šachty zasypány a betonovou zátkou uzavřeny. V celém rosicko-oslavanském revíru nezůstal jediný důl v provozu. Zastáveckou hornickou minulost dnes jen připomíná halda hlušiny vysoko se vypínající nad obcí.

Závěrem

Objevením uhlí a rozvojem těžby se celé široké okolí během několika desetiletí proměnilo k nepoznání. Původní zemědělsky zaměřená oblast se během pár generací stala čistě hornickou. Změnil se způsob obživy, změnily se poměry. Dříve chudé vesnice se staly bohatšími, lidnatějšími a život v nich se zásluhou onoho „černého zlata“ neuvěřitelným způsobem změnil. Ostatně nebýt uhlí, neexistuje ani Zastávka.

Martin Horký
Pojednání si nedělá nárok na historickou přesnost.

Použitá literatura:
1ČECH, František: Stručná historie výstavby obce Zastávka u Brna, Gloria Rosice 1995; str. 16
2FOJTÍK, K., SIROVÁTKA, O.: Rosicko-Oslavansko. Život a kultura lidu kamenouhelného revíru. Praha 1961, nakl. ČSAV, str. 16
PLCHOVÁ, Jarmila: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999, Gloria Rosice 1999;
PLCHOVÁ, Jarmila: Rosicko-oslavanská pánev – historie dobývání uhlí; Sborník V. konference „Problematika geologické stavby uhelných ložisek ve velkých hloubkách“; 1995
KRATOCHVIL, Augustin: Vlastivěda Moravská, Ivančický okres, Brno 1904; str. 345, 346.
PEŠA, DŘÍMALA a kol.: Dějiny města Brna, nakl. Blok 1968;
NEVORAL, Ladislav: Z análů a vzpomínek – Z historie Zastávky, Zastávka v období tzv. první republiky; Rosický zpravodaj; říjen, listopad 1982;
FRANĚK, VANĚK, ŽAMPACH: Z dějin KSČ v okrese Brno-venkov 1921 – 1945; str. 74

Skip to content