Přehled nejvýznamnějších dolů v severní části rosicko–oslavanské pánve
Jáma Schodová 1788–1798
Jedná se pravděpodobně o nejstarší důl v severní části revíru. Nachází se na severním okraji Zastávky v Mariánském údolí. Kopat uhlí zde začala v roce 1788 Průplavní a hornická spol. z Vídně. Těžení se však nevyplácelo, a proto společnost s těžbou přestala. Později sloužila jako vchod a východ z jámy Silniční. Ještě dnes jsou znatelná místa, kde stál rumpál na těžbu z této jámy.
Důl Silniční 1836–1878
Jedním z prvních významnějších dolů, který přispěl ke slávě hornictví v Zastávce, byl důl Silniční zaražený v roce 1836 v uhelném poli Protilehlém v severní části obce. Jáma dosáhla hloubky 79,6 m. Kutalo se zde až do r. 1878. Později sloužila jako větrací šachta pro důl Julius. Ve zrekonstruovaných objektech dolu nyní sídlí Dům dětí a mládeže.
Jáma Herring 1852–1877
Byla otevřena v roce 1852. V blízkosti šachetní budovy stála i cihelna, která kromě běžných cihel vyráběla i cihelné tvarovky s ornamenty, které pak byly použity na výzdobu hlavní jižní fasády. V roce 1856 byla k areálu přivedena železniční kolej pro odvoz vytěženého uhlí na stanici.
V roce 1870 společnost zanikla a v roce 1877 byla i těžba uhlí zastavena.
Jáma Herring v roce 1888 
Jáma Herring v roce 1888
Důl Julius 1877–1967
Dominantou obce se stala šachta Julius (zvaná do roku 1880 Nová). Byla zbudována v letech 1870-1877. Během svého trvání dosáhla v hlavní jámě hloubky 790,19 m. Mimo těžbu uhlí zde byly provozy na výrobu černouhelných briket ve tvaru vejce tzv. „zastávecké bulky“. Výroba se pohybovala kolem 55 tisíc tun ročně. V závodě byly provozní strojní dílny na opravu důlních strojů a hornického nářadí a pila, kde se řezalo z kmenů řezivo pro potřeby dolu.
Roku 1910 byly doly Julius a Ferdinand spojeny lanovou dráhou. Z dolu Ferdinand se sem převáženo uhlí ke zpracování v uvedených provozech a zpět se odvážela hlušina na tamní odvalové haldy.
Důl Julius v roce 1888 
Důl Julius v roce 1888
Po II. sv. válce byl důl Julius nejvíce poškozeným dolem revíru. Zničena byla také elektrická rozvodna a elektrický kabel pro čerpání vody, takže se důl zatopil. Velkou snahou zaměstnanců byl překonán i požár koncem r. 1945, který poškodil třídírnu, a důl zase opravili. V roce 1952 byl parní pohon těžního stroje nahrazen elektrickým.
Těžba uhlí byla v zastavena v roce 1967 a šachta byla používána jen na dopravu důlního materiálu a čerpání vody.
Důl Ferdinand 1856–1954
Těžba byla zahájena v roce 1856. Byly zde nejmocnější sloje 2–6 m silné první jakosti. Důl Ferdinand se řadí mezi černouhelné doly s nejvyšší teplotou v rubanině na území bývalého Československa – kolem 39°C. V roce 1863 byl pořízen parní stroj, později vybaven elektrickým pohonem. V roce 1904 byla zbudována železná konstrukce těžní věže a v roce 1908 pořízen nový parní stroj. Kolem roku 1900 byla u dolu v provozu cihelna.
Důl Ferdinand 
Důl Ferdinand v roce 1888
Jáma Ferdinand dosáhla postupně hloubky 794,2 m a 8 pater. V padesátých letech zde byl zřízen Nápravně pracovní tábor (NPT)1. V roce 1954 byl tábor i důl zrušen a těžba byla svedena na důl Julius.
Martin Horký
Pojednání si nedělá nárok na historickou přesnost.
Použitá literatura:
1 Archiv MV Kanice, fond E/3 a.j. 7
ČECH, František: Stručná historie výstavby obce Zastávka u Brna, Gloria Rosice 1995; str. 16
PLCHOVÁ, Jarmila: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999, Gloria Rosice 1999;
PLCHOVÁ, Jarmila: Rosicko-oslavanská pánev – historie dobývání uhlí; Sborník V. konference „Problematika geologické stavby uhelných ložisek ve velkých hloubkách“; 1995